Vtipy o Židech

Poslouchaj, Kohn, co by dělali, kdyby narazili v poušti na lva? Vzal bych flintu a zastřelil ho. A kdyby neměli flintu? Tak ho picnu revolverem. A kdyby neměli revolver? Tak ho uškrtím páskem. A co když nemaj pásek? Tak mu narvu kožich do chřtánu a zadusím ho. Ale jdou, Kohn, na poušti takový vedro, kde by vzali kožich? Hele voni, Pick, komu vlastně fanděj, mně a nebo tý bestii?

Mladý, pětadvacetiletý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi. Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího: Kolik je hodin? Starší Žid mlčí a neodpovídá. Mladý Žid si pomyslí: Zřejmě cizinec. Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v yiddish. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí: Blíží se konečná, budeme vystupovat. Starší Žid povídá: Děkuji, pane průvodčí. Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího: Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujete, a s průvodčím ano? Starší Žid klidně odpoví: Podívejte, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybysem vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, ze mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznejte sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který v pětadvaceti letech nemá své vlastní hodinky?

Žili dva sousedi, kteří prodávali husy. Každý chtěl prodat a mít zisk co největší, ale zákon jim dal kvótu na maximální cenu 100 Kč. Proto si první dal inzerát. Druhý den přišlo mnoho lidí a proto se chlubí druhému sousedovi, že prodal husy za 200 Kč. Nato se naštval druhý a také si dal inzerát. Také měl druhý den dobrou tržbu, no ale další den přišel daňový kontrolor a dal mu pokutu 10 000 Kč. Když to povídá prvnímu, ten se ho ptá: A jak jste napsal ten inzerát? No, že prodám husu za 200 Kč. No, vidíte, vy jste ale trouba, s odpuštěním. A jak jste napsal vy ten inzerát? No, že předevčírem jsem ztratil 200 Kč, poctivému nálezci daruji husu!

Tři pánové - pan Kohn, pan Roubíček a pan Stern - jednou zasednou v kavárně k partii mariáše. Hra se zdárně rozvíjí a pojednou pan Roubíček zahlásí betla... a v tom momentě ho trefí šlak ze vzrušení. Pana Roubíčka odvezou a všichni jsou z toho moc a moc smutní. I tu pan Stern pojednou praví: Musím se podívat, jestli Roubíček neměl toho betla vyloženýho, já jsem mu na něj totiž chtěl dát flek.

Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce co i oni mi přejou. No prosím, Kohn, už zase začínaj.