Vtipy ze života

Žebrák postával na ulici a v každé ruce držel jeden klobouk. Jeden kolemjdoucí mu do jednoho klobouku hodil bůra a zvědavě se ptá: Hele, proč držíš v každé ruce jeden klobouk? Žebrák odvětil věcným tónem: Obchody jdou poslední dobou dobře, tak jsem se rozhodl otevřít novou pobočku.

Jeden manažer byl pozván svým přítelem na konferenci do Tokia. Protože věděl, že je dobrý řečník a odborník, byl velice překvapen, že jeho projev nesklidil žádný potlesk, přestože byl protkán jemným vtipem i brilatními myšlenkami. Po něm přišel k mikrofonu nějaký mladý Japonec, který celkem nezúčastněně něco odříkal a celý sál povstal v ohromném aplausu. Chlápek jen pokrčil rameny nad nespravedlivým osudem a veden společenskou slušností, začal tleskat taky. Předseda konference se k němu naklonil a povídá: Teď nemůžete tleskat. Proč ne? Jeho řeč musela být skvělá, podle těch reakcí. Ne, pane, netleskejte. On jen tlumočil váš projev.

Dva chlápci šli takhle jednou z mejdanu a rozhodli se, že to vezmou zkratkou přes hřbitov. Když byli zrovna v půlce, najednou se začalo ozývat nějaké bušení. Oba dva se rozklepali, rychle vystřízlivěli a nakonec u nich zvítězila zvědavost nad strachem. Vydali se tedy po zvuku do jednoho z těch temných koutů, jaké na hřbitovech bývají. No a u jednoho náhrobku našli chlápka v odrbaném oblečení, jak s dlátem a kladivem mlátí do náhrobku. Jeden z těch dvou povídá: Teda, pane, pěkně jste nás vyděsil. Mysleli jsme, že tady straší. Co tady vlastně děláte takhle v noci?!? Ale, ti nešikové špatně vyhláskovali moje jméno.

Chlapče, tvůj mozek se podobá horské salaši. Proč myslíte, pane? Je také tak vysoko položen a uvnitř zařízen velmi primitivně.

Jeden starý pracovník plynáren zaučoval nového kolegu. Prováděli zrovna kontroly a odečet stavu plynoměrů na předměstí. Když dokončili další budovu, ten starý říká tomu mladému: Hele, nemysli si, že jsem nějaká vykopávka. Mám docela kondici. Vsaď se, že doběhnu k autu dřív než ty. Tak se oba rozběhnou. Starý je skutečně u auta o krok napřed. Mladý jen vyvalí oči, ale vzápětí koukají oba, protože k nim doběhne udýchaná stařenka. Starý plynař se jí ptá: Copak, paní, zapomněli jsme u vás něco? Stařenka popadne dech a povídá: Ech, když jsem viděla dva plynaře takhle upalovat, řekla jsem si, že bych měla asi utíkat taky.