Vtipy ze života

Za prchajícím člověkem běžel ozbrojenec a volal na Sokrata: Zadrž ho, je to vrah! Sokrates se však ani nehnul a pronásledovaný utekl. Ozbrojenec doběhl k filosofovi a zlostně se ho ptal: Proč jsi toho vraha nezadržel? Vrah? Co tím myslíš? odpověděl mu Sokrates. To je otázka? Vrah je přece člověk, který zabíjí. Tedy řezník? Nesmysl, myslím člověka, který usmrtí jiného člověka. Aha, voják. Ne, myslím takového, který usmrtí člověka v době míru. Už rozumím, myslíš kata. U všech rohatých! Myslím člověka, který zabije druhého člověka v jeho domě! Ale proč jsi to hned neřekl, že jde o lékaře?

Jde Brandon se Stevem po ulici a Stevovi se rozváže tkanička, tak zastaví a ohne se. Brandon se k němu otočí, položí mu ruku na rameno, nasadí vážný výraz, upřímně se mu podívá do očí a říká: Ty, Steve, nechceš si o tom promluvit?

Ranní e-mail: Ahoj, Kláro! Poslední dobou jsem děsně zapomnětlivý, zvlášť když piju. Včera na mejdanu jsem se tě ptal, jestli bys nejela se mnou na chatu na víkend, ale zapomněl jsem, jestli jsi řekla ano nebo ne. A odpověď: Ahoj Tomáši. Taky hrozně zapomínám. Pamatuju si, že jsem včera někoho poslala do prdele, ale ráno jsem si nepamatovala, koho.

Jeden starý učenec se na stará kolena přestěhoval do malého domku. Okolí bylo tiché, ale sotva začal školní rok, starý pán zjistil, že se věci mění. Jeho ulicí každý den chodila ze školy parta výrostků, kteří se bavili tím, že mlátili do každé popelnice, okolo které prošli. Staříka ten každodenní bubenický koncert brzy dohnal k akci. Vyšel z domu a chlapce oslovil: Chlapci, rád vás vidím. Víte, je to dobré, že se člověk realizuje v nějaké formě umění. Když mi bylo tolik, co vám, dělal jsem podobné věci. Připomínáte mi mé dětství. Poslyšte, co kdybych vám učinil nabídku? Dám vám padesát korun každý den, kdy tudy takhle projdete a zabubnujete na popelnice. Chlapci nezaváhali a nabídku přijali. Po dvou týdnech úspěšného vydělávání je však stařík zaskočil: Víte, chlapci, to včerejší zdražení elektřiny mi udělalo díru do rozpočtu. Ode dneška vám můžu dávat jenom třicet korun. Třicet se jim zdálo dost, ale o týden později stařík povídá: Víte, nepřišla mi poslední penze. Nechci zrušit dohodu, fakt máte talent, ale nemůžu vám dávat víc, než deset korun. Duchovní vůdce party se zamyslel a pak povídá: Kluci, kašlem na to. Za blbejch deset korun tady nebudem jako kreténi mlátit do popelnic, na to kašlem! No, a stařík si po zbytek života užíval klidu a ticha.

U moře sedí Černohorec. Sedí, sedí, kouká do moře. Přijde k němu maník a povídá: Člověče, když tady tak sedíš, proč tam aspoň nehodíš prut? Proč? No, chytneš rybu, nee? Proč? No můžeš ji prodat na trhu. Proč? Protože si pak můžeš koupit dva pruty. Proč? No protože na ně chytíš víc ryb, které můžeš prodat na trhu. Proč? Protože pak si za víc ryb můžeš koupit bárku a síť. Proč? No protože si vyděláš na motorovej člun, budeš si moct najmout lidi, kteří za tebe budou lovit ryby a ty můžeš sedět a čumět do moře. No a co myslíš, že právě dělám?